O historii pochodu - L. Kuchtová - KCT START

Vedení pochodu jsem převzala po nemocném Slávkovi Wimmerovi v 2005.

Rozhodla jsem o trasách okolo Volar. Zrazovali mne, že neseženeme ubytování pro tolik lidí. Ale díky členům KČT Volary, které jsem požádala o pomoc se nakonec ukázalo, že je noclehů na lůžkách dostatek. V hotelu Chata, apartmánech v penzionech, ve škole na zemi ve spacích pytlech. Rovněž stravování ve škole bylo vynikající.

Byla jse ráda,protože v okolí Volar je krásná šumavská příroda.Trasy v prostoru Stožce, Českých Žlebů, Nového Údolí a Černého Kříže. Další den směřovali na Mlynářovice, Krejčovice,Křišťanovický rybník,hrad Hus a bývalé Cudrovice.

Třetí den se trasa líbila nejvíce. Když jsem odcházela z kotroly na Horní Sněžné, na louce seděla parta P. Komárka. Říkala jsem jim, že přijdou pozdě do cíle (bylo to třetí den). Někdo z nich mi odpověděl: "Co bychom chvátali dolů, když je tady tak krásně." 

Další rok 2006 jsme dali na radu účastníka pochodu p. Křivánka a zamířili jsme s pochodem na Soběslavsko. Pochodníkům se krajina moc líbila, pěkná blatská architektura, Borkovická blata a dále velmi hezké Evženvo údolí, Jemčina, Stráž n. Nežárkou, Kardašova Řečice, Červená Lhota aj. 

Při této příležitosti složil účastník pochodu Milan Šimůnek tuto báseň:

Obětavým pořadatelům.

Krajem pánů z Růže

kdo chce chodit může

stačí dobrou vůli mít

z pohodlí se vymanit.

Jdi svou cestou – žádný spěch

to co spatříš bere dech.

Skvostné zámky – pevné hrady

kterým vítr - věže hladí.

Kláštery svatá místa

vystavěná k chvále Krista.

Pohádkově středy měst

nemůžeš si s ničím splést.

Gotika a renesance

půvab, krása elegance.

Poznej selské baroko

nechoď kolem jenom tak.

Je to pastva pro oko

pohledy se sytí zrak.

Ještě žijí vesnice

malebné jak kraslice.

Majestátní temné lesy

pamatují různé časy.

Dál a dál se můžeš nořit

přírodě se s úctou kořit

v tom zeleněm moři

s nebem blízko nad hlavou

tam při toulkách přírodou.

Libín, Boubín

Sedlo, Kleť

stojí víc než za pohled !

Dole v kraji Petra Voka

všude najdeš modrá oka

pevné hráze, staré duby

krotí mocnou sílu vody.

Každé z nich je malý pán

Rožmberk je jejich král.

Dílem správce Krčína

cosi nové začíná.

Oblíbené místní řeky

svou krásou se pyšní věky.

Mohutná Vltava, ospalá Lužnice

majetná Otava,neklidná Blanice.

Jejich vody míří k cíli

které s nimi vodák sdílí.

Můžeš říci : mnohé známe.

Vždy se najde nepoznané.

Země pana Viléma

je i naše doména.

Zasažen géniem Loci

nebráníš se její moci.

Rok 2007. Po 10 letech jsme zamířili znovu na Prachaticko.Tam je stále co objevovat. Pěkné chalupy selského baroka, tvrz Drslavice, Arnoštov, Křišťanov, místa kam se dřív nesmělo a pěkná krajina okolo Frantol, Klenovic, Mičovic. Jámy a samozřejmě Libín.

Počet účastníků 282.

Rok 2008, po pěti letech opět Český Krumlov. To nám pomáhal ještě i Jarda Hora. Trasa vedla na Kleť přes Granátník, oblíbené Jardovo místo. Tam vystavil fotky ze všech minulých ročníků, jeho paní napekla spoustu koláčů, překvapení pro pochodníky.To jsme netušili, že Jarda asi za 3 měsíce už nebude mezi námi. Jako kdyby to tušil, řekl mi, že na operaci půjde až po třídeňáku.

Z Kletě šli účastníci pochodu do Červeného Dvora, kde jsme jim zařídili prohlídku a na Kleti návštěvu hvězdárny.

Další trasy směřovaly do přírodního parku Poluška a nakonec ňamka hlavně pro muže (díky vstřícnosti přednosty Újezdního úřadu)-centrální část VVV Boletice. Jak mi prozradila jedna účastnice, bývalí záklaďáci se bavili celou trasu o vojně a vzpomínali na své vojančení.

Počet účastníků 374.

Rok 2009 byl 41. ročník pochodu a k názvu pochodu byl přidán "Memoriál Jaroslava Hory".

Tentokrát se pochod vrátil do Nových Hradů. Hranice byly otevřeny a tak jsme mohli zamířit do Rakouska, k pramenu Lužnice, na Mandelstein i okolí. Rovněž jsme mohli navštívit Novohradské rybníky, které leží na hranici- Zevlův, Kamenný, Přesličkový, Hejškův, Veveřský. Na dopravu z Pohoří na Šumavě máme dnes už jen úsměvné vzpomínky. Zde byl jeden autobus držen od rána s tím, že kyvadlově dopraví účastníky zpět do Nových Hradů s uvažovaným prvním výjezdem ve čtrnáct hodin. Bylo krásné počasí, občerstvení v dostatečném množství na místě, takže se nikomu nechtělo odjíždět. Nakonec se podařilo přesvědčit první várku k odjezdu v půl páté. V důsledku toho zůstala většina lidí na Pohoří a Baronově mostě. Poslední jízdy byly drastické, jelikož zbylo k přepravě víc jak dvě stě lidí, které bylo nutno našlapat do dvou autobusů. Myslím, že někteří pochodníci ani nestáli na vlastních nohách.

Počet účastníků 305.

Rok 2010 se konal také blízko hranic. Ubytování ve Frymburku i když se zdálo nemožné, nakonec se ukázalo skvělé. Na lůžku v pěkných nových domcích, ve škole v tělocvičně, strava také. I pro Puchýřový bál se našlo místo v resatauraci Nautilus.Trasy na Vítkův Kámen,Sv. Tomáš, na Luč,Alpskou vyhlídku,Čertovu stěnu, na Malšín bývalými vesnicemi okolo. Tento ročník byl velmi náročný na značení tras, jelikož probíhal v neobjevených turistických oblastech. Účastníkům se velice líbil, snad i přítomností Lipenského jezera.

Počet účastníků 301.

Rok 2011 opět do Volar a zase za hranice.Haidmuhle,Mariánská kaple se zvonkohrou,  Kreuzbachklauze, Třístolíčník, Trojmezí, nejvyšší vrchol naší části Šumavy Plechý, Plešné jezero, Rosenauerův pomník, Schwarzenberský kanál a další trasy ve vnitrozemí-Kunžvart, Kubova Huť, Horní Vltavice, Boubín, Bobík.

Počet účastníků 270.

Rok 2012 proč nezamířit do Rožmberku? Byly námitky ubytování: není tam škola, penziony jsou drahé, není sál. Nakonec náš geniální štáb vše překonal. Našla se místní tělocvična, některé levnější pensiony i naše ubytovna a ubytování na zámku, sál v Rožmitále. Nebyl tak daleko. A šlo to. Vzpomínalo se na začátky pochodu, kolikrát již při kulatých výročích se málem zrušil. Ujistila jsem účastníky při zahájení na zámku (poprvé s pomocí mikrofonu) že budeme pokračovat dál. Bohužel jen první den bylo krásné počasí, v noci přišla bouřka a ráno se ochladilo a pršelo.

Ti nejotužilejší došli až na nejjižnější bod ČR a na Švédské šance, ale celí zmoklí. Další den jsem byla na kontrole u Bělenské lípy, všichni jsme byli mokří, ti co značili i pochodníci. Opomenutím místního farmáře jsme museli hledat a značit náhradní trasu ve vysoké mokré trávě. Velmi příjemné a milé bylo občerstvení ve Svitanově teple v u Holanďana. U naší občerstvovací stanice se pochodníci zastavovali a dokonce začali zpívat a byla dobrá nálada. Prostě turisty hned tak něco nezničí. Po létech se má na co vzpomínat.

Počet účastníků 260.

Rok 2013 a opět Český Krumlov. Kam zamířit? Okolo Hořic trochu jinými cestami. Okolo nového areálu golfového hřiště u Svachovy Lhotky, ke kříži MuDr. Kulicha a částí nové naučné stezky Granátník. A třetí den opět na Kleť trochu jinými cestami.

Počet účastníků 274.

Rok 2014 - 46.ročník. Nastalo velké rozhodování. Já navrhovala Třeboň, Slávek Wimmer radil, že bude malá účast jakko v r. 1992 a že účastníci Růže chodí raději po kopcích a ne v rovinách. Ale úspěch nás všechny překvapil : 301 účastníků, to už dávno nebylo. Protože to byl můj rodný kraj, krajinu jsem dobře znala. A tak vymyslela trasy na Dunajovickou horu, Slověnický mlýn, rybník Dvořiště, naučnou stezku kolem Světa, přírodní rezervací Velký a Matý Tisý, rybník Rožmberk, prostě celé okolí Třeboně. A všem se také líbila kulturní Třeboň, každý den se konal

nějaký koncert, vystoupení na náměstí, výstavy, prohlídka zámku, Schwarzenberské hrobky. Noclehy v základní škole a gymnáziu v tělocvičně, na posteli v rybářském internátu, kde bylo dobré stravování a dobré bylo i velké třeboňské vývařovně. Na kontroly jsme jezdili na kole. Zábava byla kousek od Třeboně v Břilici. Prostě Třeboň byla super a moc se líbila.

Rok 2015 Horní Planá. I tam se nám podařilo sehnat ubytování v penzionech a ve škole ve spacáku. Prezentace i stravování rovněž ve škole. Trasy na Zvonkovou, Smrčinu, Hraničník. Zpočátku byly problémy se správou Národního parku a Přírodní rezervace, ale po ústupcích z naší strany vše vyřešeno ke spokojenosti naší i jejich. Ňamka: bylo přístupné rašeliniště s rozhlednou Soumarský most a Medvědí stezka, kde účastníci ještě nikdy nebyli. Bohužel závěr dne byl poněkud zkalen díky poruše lokomotivy v Černém Kříži. Museli jsme zajišťovat náhradní lokomotivu z Českých Budějovic, takže pochodníci se domů dostli asi 4 hodinovým zpožděním. A třetí den opět do VVP Boletice a to po nově vyznačených a zpřístupněných trasách okolo Knížecího Stolce. Bohužel VLS stačily veškeré trasy vyasfaltovat, takže bylo pochodování poněkud únavné a náš pojízdý bufet na Staré Huti byl zcela vypit.

Zde za zmínku stojí noční hledání jednoho účastníka ztraceného na státní hranici. Poslední kontrolu jsme měli na Říjišti. Zde se již nacházela „K“německá manželka dlouholetého pochodníka a pravila:

„Průšvih“ a muž měl všechny prostředky v batohu a není. Do konce kontroly nepřišel a jedna z posledních paret tvrdila, že se pod vrcholem Smrčiny rozhodl vrátit zpět. Po kontrole jsme vzali „K“ s sebou do Horní Plané a přdpokládali jsme, že je již doma. Ale na večeři přišla plačící “K“, že jde hledat manžela. To nepřipadalo v úvahu, protože se jedná o velký lesní komplex na Rakousko-Německé hranici.Proto jsme povolali policii z Horní Plané s dvěma vozy a s „K“ jsme vyjeli hledat po lesních cestách kterými se mohl vracet ze Smrčiny.Po čase jsme ještě zapojili i policii z Volar a když stále nebyl nalezen byl povolán vrtulník s termovizí. Zhruba po půl hodině se ozvali volarští policisté že byl hledaný nalezen v Nové Peci. Vrtulník se podařilo odvolat ještě před startem z Prahy a my s „K“ jsme v policejním autě vyzvedli hledaného v Nové Peci. Hledaný se rozhodl na Smrčině pokračovat v trase a při sestupu z Hraničníku si vymknul koleno a nezbylo mu nic jiného než dojít po tmě do Nové Pece, což představuje 12-13 km.

Počet účastníků 278.

Rok 2016 Velešín. Tam bylo velmi pěkné ubytování na lůžkách i v tělocvičně.Ale zase nemilá věc,

hlavně pro naše ubytovatelky. U tělocvičny se ucpaly odpady. Byly po rekonstrukci, ale špatně

opravené. Ženy scháněly správce internátu a ten zase opraváře. Nkonec se vše vyřešilo.

Trasy vedly Římovskou křížovou cestou, přes Doudleby okolo Malše, okolo Velešínské přehrady,

přes Svatý Ján, na Todeňskou horu, na Velešínský hrad, nakonec až do Trocnova k Žižkovu dvorci,

na Buškův Hamr a až do Borovan.

Počet účastníků 273.

Rok 2017

Dala jsem na výběr, buď Kaplici, nebo Jindřichův Hradec. Zvítězil Hradec. Nastalo schánění noclehů. Díky kolejím a menze vysoké školy se povedlo zajistit lůžka i stravu a naproti v Základní škole i tělocvičnu. Puchýřový bál byl zajištěn v Jarošově nad Nežárkou. Trasy až k až k Chlumu u Třeboně, Stráži nad Nežárkou, graselovou stezkou k nejsevernějšímu bodu Rakouska.

Třetí Infarktový den. Všichni pochodníci měli odjezd vlakem směrem Děbolín- Kardašova Řečice, avšak v noci se přihnala velká bouřka s ničivým větrem. Načež v osm hodin telefon, že všichni jsou na vlakovém nádraží, ale vlaky nejezdí. Nádražní zaměstnanci ČD v poklidu sdělili „foukal vítr, vlaky nejezdí“. Pochodníkům byly doporučeny trasy obráceně tedy přes Děbolín a Rýdův kopec. V první řadě bylo nutné zajistit ihned kontrolu na Rýdově kopci (měla být až odpoledne). Dále dovézt kontrolu k Lanovu kříži hluboko v lese. Kvůli popadaným stromům bylo složité dovézt kontrolu na místo.Po návratu na Rýdův kopec zhruba v poledne přišla další jobovka. V Jarošově, kde měl být Puchýřový bál nešla stále elektrika. Honem cesta do Jarošova na Obecní úřad. Starosta přislíbil, že se během hodiny pokusí zjistit situaci na Rozvodných závodech a zavolá. Asi po dvou hodinách strarosta zavolal, že by snad mělo být do večera vedení opraveno. Ale v 19,30 kdy odjížděl první autobus ještě elektřina nešla. Až teprve ke dvacáté hodině, když za šera přijížděl druhý autobus se v Jarošově rozsvítilo veřejné osvětlení. 

Rok 2018.

Tento 50. ročník je bohužel poslední. Já dovrším v červnu 80 let a tak už nechci dělat dál ředitlku pochodu. Chtěla jsem, aby to někdo po mně převzal. Ale bylo mi řečeno, že odchází všichni se mnou. Všichni jsou již unaveni. Za ty roky co jsme připravovali pochod se nám spolu dobře spolupracovalo. Už za Slávy Wimmera jsme si práci rozdělili, prý jak říkal, každý své ministerstvo.O stravování se nejdříve starala Marie Hradská, později převzala Marie Augustinová, ubytování zprvu Lída Mrázková, 1 rok Marcela Kohoutová a poslední roky Věra Řepová. Byla výborná, ale čím dále hůř se sháněly noclehy na lůžku a byly čím dál dražší. Jarmila Kölblová přihlášky účastníků, hospodářka Marie Foistová, dopravu měl na starosti Vašek Augustin, který mi pomáhal s trasami. Razítka nám

dělal nejprve Jan Švehla, později Jaroslav Hradský a několik posledních roků Václav Codl.

Kulturní programy nám zajišťovala Iva Podholová, jeden rok Ant. Máče a poslední dva ročníky Eva Ondřichová. Velký dík patří Břeťovi Kalendovskému, který po tom co odešel Bohouš Pavelek převzal práci na počítači, seznamy účastníků, visačky pochodníkům, diplomy a hlavně evidenci a rozdělování medailí. A moc se zasloužil o dobrý průběh pochodu i Slávek Wimmer. Sestavoval vandrovní průkazy, několik let sestavoval vandrovní knížky o památkách navštívených míst, kreslil plánky. A dokud ještě mohl dojít do kanceláře i tiskl a skládal připravené tiskoviny.

Nesmím zapomenout na naše ubytovatelky. Byla to svízelná práce - spát v tělocvvičně na zemi, hlídat a otvírat opozdilcům v každou noční hodinu. Neměly to lehké a také jsme je těžko sháněli. Za těch 14 let,  co jsem dělala ředitelku pochodu, se vystřídalo hodně žen i několik mužů. Prvního muže, kterého si pamatuji byl Vláďa Rakouš v Nových Hradech, v posledních letech si vzpomínám na Evu Bucifalovou, Hanu Řepovou, Hanu Maříkovou, Evu Ondřichovou, Helenu Šestákovou, Frant. Sochu a Jana Španilera, J. Špeil. Velký dík patří i dalším členům štábu, kteří pomáhali při značení a na kontrolách. Byli to Alena Křížová, Martin Kříž, Olga Trubačová, Franta Gutwirth.

A málem jsem zapomněla na náš pojízdný bufet. Po Pavlovi Losenickém ho převzal Martin Nepivoda a od 45. ročníku Láďa Pražák. S M.Nepivodou a L. Pražákem jezdily dvě Marušky - M. Směšná a M. Krejčová. Bohužel 48. ročník ve Velešíně byl Marušky Směšné poslední. Byla pochodníky velmi oblíbená. Nechtěli další rok věřit, že již není mezi živými. V J.Hradci ji nahradila Marie Wolfová. Tento ročník jsme také postrádali G. Langeho z Německa, který se učil česky v jazykové škole v Č.Budějovicích a několik let mi dělal tlumočníka. Později jsme obdrželi parte. Musím vzpomenout i posledního Holanďana Sacka, který jezdil na každý ročník. I když již nemohl chodit, vozil se v autě s bufetem. Poslední ročník, nežli zemřel, chtěl na mně, abych mu poslala tričko s logem Startu. Zaslala jsem mu ho, ale nevím jestli ho ještě dostal.

Při pochodu Krajem pětilisté růže jsem pomáhala od r. 1994 od Loučovic při značení tras, na kontrolách a poslední roky nežli jsem se stala ředitelkou pochodu i návrhy tras. Za ty roky jsem poznala mnoho účastníků pochodu, s některými se velmi spřátelila. Poslední roky hlavně s Jihlavskými turisty.

Vím, že všichni budou litovat, že je Růže konec. I mně je těžko, bude se mi stýskat a myslím, žei ostatním ze Štábu. Ale věřte nejde to. Čím dál hůř se shání ubytování, hlavně v Č.Krumlově, stravování pro tolik lidí i sál pro Puchýřový bál.

Jsme staří a unavení a mladší, ti už mají dnes jiné starosti.

Libuše Kuchtová